e-kniha 53 Kč
Temná nedělní noc ze 14. na 15. dubna 1912 před sto lety se stala tragickou pro nejluxusnější parník všech dob postavený společností White Star Line. RMS Titanic se během necelých tří hodin po kolizi s ledovou horou potopil na své panenské plavbě a zároveň s ním zahynuly dvě třetiny všech lidí nacházejících se na palubě.
Kniha se zabývá nejen samotnou tragédií, ale podrobně i příčinami, které ji s největší pravděpodobností způsobily. Zároveň se daří ve světle nově objevených faktů vyvrátit některé hluboce zakořeněné mýty, neustále se opakující v souvislosti s potopením Titaniku.
Ať už jde o osud konstruktéra Andrewse, chování následně glorifikovaného kapitána Smithe v průběhu celé noci, ale i o nešťastné povely prvního palubního důstojníka Murdocha. Stejně tak se pokouší zmapovat a vysvětlit to co následovalo po kolizi. Velmi podrobně se také zabývá možnostmi záchrany cestujících a posádky. Překvapivě se tak při detailnějším rozboru faktů jeví i slavný pokyn „ženy a děti první“.
Ukázka z knihy:
Když se během deseti minut na můstku Titaniku dozvěděli o neodvratném konci a nechali si samotným konstruktérem potvrdit, že agonie nebude delší než hodinu nebo dvě, kapitán E. J. Smith, ředitel společnosti B. Ismay, konstruktér T. Andrews pochopili, jakou hrobkou se právě Titanic stal pro více než polovinu lidí na palubě.
Někdy během této doby kapitán přestal aktivně spolupracovat na záchraně cestujících a dostal se čím dál více do pozice člověka, který sice odsouhlasí nápady svých podřízených, ale osobně už žádnou iniciativu nevyvíjí. Jako poslední záchvěv původní energické osobnosti E. J. můžeme považovat jeden z jeho opravdu posledních rozkazů. Vykloňte čluny. Ne opusťte loď, ne naložte čluny co to dá, ale vykloňte čluny!