Ukázka z knihy:

Přítomnost tohoto vatikánského diplomata se neobešla bez jedné nesporně pikantní příhody. Ve svém pozdějším hlášení o pobytu v Lisabonu a hlavně o kontaktech, které zde navázal, totiž podrobně popisuje svůj rozhovor s jedním z nejvyšších španělských námořních hodnostářů, kterým zřejmě měl být Juan Martínez de Recalde, velitel elitní Biskajské eskadry. Britský historik Garrett Mattingly původní přepis tohoto rozhovoru rekonstruoval do moderní jazykové podoby. Pro svoji zajímavost následuje doslovný překlad, který začíná dotazem vatikánského emisara:
„A když se setkáte s anglickým loďstvem v Lamanšském průlivu, očekáváte vítěznou bitvu?“
„Ovšem“ odpověděl Španěl.
„Jak si můžete být tak jistý?“
„To je velmi prosté. Je přece velmi dobře známo, že bojujeme za Boží věc. Takže, když se střetneme s Angličany, bude to určitě Bůh, kdo vše zařídí tak, abychom anglické lodě zahákovali a obsadili jejich paluby. Dojde k tomu třeba v důsledku nějakého vrtochu počasí anebo spíše tím, že Angličané budou připraveni o svůj důvtip. Pokud nastane boj muže proti muži, španělská udatnost a španělská ocel (a obrovská masa vojáků na palubách) naše vítězství zajistí. Ale pokud nám Bůh nějakým zázrakem nepomůže, pak nás Angličané svými kulveriny rozstřílejí na kusy, aniž bychom jim mohli způsobit nějaké vážné škody. Mají totiž rychlejší a zručnější lodě, jsou vyzbrojeni větším počtem děl delšího dostřelu a tak jako my i oni znají svoji výhodu, která je nabádá, aby se k nám nepřibližovali a pálili z větší vzdálenosti. Takže plujeme proti Anglii v důvěrné naději na zázrak.“

•  autor/ka obálky : Karel Kárász