Předmluva Radima Uzla
Není žádným tajemstvím, že v dobách mého mládí to bylo s cestováním do zahraničí špatné. Státní hranice jsem poprvé překročil v jedenadvaceti letech (1961). Byl to takzvaný „malý pohraniční styk“. Dostali jsme k občanskému průkazu jakýsi papír a mohli jsme cestovat do vzdálenosti 50 km od hranic do spřáteleného Polska. Unikátní zážitek!
Další cesta byla ještě atraktivnější. Už jako mladý lékař jsem se dostal poprvé k moři. To jsem v dětství ani nedoufal, že sám na pobřeží Černého moře v Bulharsku ochutnám, že je v moři voda opravdu slaná. To mi už bylo 23 let. A potom dlouho nic. Snad jenom občas do NDR za účelem pašování levného dětského oblečení pro dceru. Bylo v tom jakési dobrodružné napětí, když nám to zboží na hranicích celníci zabavili. Občas taky nezabavili.
V mých padesáti letech se najednou otevřel celý svět. Jakýsi básník praví, že když lev vychází z klece, vychází zpravidla divoce řvoucí. Sice jsem neřval, ale vrhl jsem se na to cestování s celou vášnivostí stárnoucího kmeta. Od padesáti do šedesáti jsem procestoval všechny světadíly kromě Antarktidy.
Do Afriky jsem jel za odměnu jako výherce celosvětové soutěže o nejlepší rozhlasový pořad v rámci sexuální výchovy. Kromě fantastického safari jsme se podíleli na aktivitách afrického svazu propagujícího plánované rodičovství a antikoncepci. V Austrálii jsem se zúčastnil rovněž celosvětové odborné konference o potratech. Čínu jsem si vybral jako zajímavou zemi uplatňující již po léta takzvanou politiku jednoho dítěte. Je to jediná cesta, kterou jsem podnikl i se svou manželkou. V Chile jsem byl na obrovském celosvětovém setkání gynekologů a porodníků. Každá cesta trochu jiná.
Psal jsem si o tom zápisky a moji kamarádi mě přesvědčili, že jsou docela zajímavé. Já vím, že cestopisy píše dnes kdekdo. Od dobrodruhů cestujících stopem až po prezidenta republiky na oficiálních státních návštěvách. Vím, že ten stopař to má asi trochu zajímavější než prezident. Gynekolog a sexuolog se zase na každou zemi dívá speciálním pohledem. A když má člověk už na zádech pět křížků, nepohrdne občas i nějakým cestovním pohodlím.
Myslím, že právě ta různorodost těch čtyř cest: subsaharská Afrika s divokými zvířaty, téměř tropická Austrálie s potápěním do korálových útesů, Čína křížem krážem a Chile od severních pouští až k jižním dosud činným sopkám, by mohla zajímat i českého čtenáře. Zejména, pokud jsou tyto cesty zarámovány účastí na gynekologických a sexuologických akcích. Na cestách jsem si dělal poznámky a teď jsem všechny ty cestovatelské zážitky sepsal.

•  autor/ka obálky : Vladimír Pfeifer
•  ilustrátor/ka : Jiří Winter – Neprakta