Hromádkovy paměti, poprvé vydané v exilu v osmdesátých letech, patří k hodnotným a zajímavým dílům české politické memoáristiky. Dokumentují události a fenomény, které nebyly v memoárové produkci dosud publikované, a odborné i širší čtenářské obci objevují nesporně pozoruhodnou postavu a dramatický životní příběh svého autora.

V padesátých letech se Hromádko stal obětí vnitrostanických čistek. V únoru 1951 byl zatčen a obviněn z velezrady a špionáže a odsouzen ke dvanáctiletému trestu odnětí svoboy. Vězněn byl mimo jiné i v Leopoldově a v jáchymovském pracovním táboře Rovnost. V dubnu 1956 byl propuštěň a později i plně rehabilitován, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval do Švýcarska.
Hromádko strávil téměř deset let svého života ve věznicích a pracovních a detenčních táborech v různých zemích. Jeho kniha vzpomínek čerpá především z jeho vězeňské zkušenosti a z deziluze z revoluce.