Žijeme v době, kdy se na nás valí spousty teorií, hypotéz a tvrzení, které si nikde nemůžeme ověřit. Vědci nejsou žádní troškaři. Miliarda let, někdy i světelných, je pro ně totéž, co pro normálního smrtelníka přestávka k obědu. Výsledky takového bádání jsou zarážející. Chesterton soudí, že žádný pes, který najde kost, nenadělá s ní takový humbuk, jako nálezce archeolog. Autor si ale na evoluční teorie nepotrpí a je inspirován spíše Kiplingem, který nás učí, že slon přišel k chobotu tím způsobem, že když se šel ještě s normálním nosem napít k řece, chytil ho za něj krokodýl a chtěl ho zatáhnou do vody. Slon byl ale silný a přetahoval se s ještěrem tak dlouho, až se mu z nosu stal chobot. To se M.Švandrlíkovi zdá jako velice věrohodné vysvětlení. Proto tímto směrem začal intenzivně bádat a dospěl k pozoruhodným objevům. Ty s veškerou pečlivostí rozpracoval a předkládá je k posouzení veřejnosti, kterou pak mohou teorie vědců, žonglujícími s otisky tlapky jakéhosi mloka před milióny let, nanejvýš upřímně pobavit. Čtenář se ale chce především poučit. Autor nechce své názory nikomu vnucovat, ale o těch, kteří je nedokáží přijmout, si bude myslet své!