A tak tedy jdu... - Nakladatelství EPOCHA s.r.o.

„Na mou duši, že nedokážu přesně říci, kdy poprvé, a především kolikrát jsem odpovídal na otázku, proč jsem se stal na krátkou, leč vydatnou část života poutníkem. Ta odpověď je nesmírně těžká.“

Osobní deník s mnoha zajímavými zážitky a příběhy poutníků z různých končin světa, které Jiří Dynybil potkal na své Svatojakubské pouti ze San Sebastianu ke katedrále v Santiagu de Compostela, po nejobtížnějších trasách – pobřežní Camino del Norte a původní Camino Primitivo. 787 km vytrvalým deštěm i jarním sluncem, městy a vesnicemi, zemí spálenou lesními požáry i takřka nedotčenou přírodou.

Na této pouti nelze nic předstírat. Před nikým, a hlavně ne sám před sebou.

Svatý Jakube, za co mne trestáš? Pokračuji tedy po pláži po stopách, nic lepšího mne nenapadá. Jdu a jdu, písek se někde dost boří, někde je tvrdší, ale je to dřina. Batoh na takovém povrchu váží dvojnásobek. Jdu asi půl hodiny, přede mnou skála sahající až do moře a velké balvany. Napravo moře, nalevo skála pokračující velkým strmým kopcem. A stopy zmizely. Asi to byli mimozemšťané. Dívám se po nějakém UFO, které by mne odsud mohlo dostat, ale zřejmě už odletělo. Má velká duše se srazila na malou dušičku. Představa, že bych měl jít zase tu cestu pláží zpátky, je zdrcující. Jirko, nezoufej, dej se dohromady, chovej se jako správný poutník. Co tě nezabije, to tě posílí. Tak nějak zní to krásné pořekadlo, lehce se to říká. Nedá se nic dělat, musím porušit i to indiánské pravidlo – nikdy se nevracej stejnou cestou –, ale zde mi nic jiného nezbývá. A tak se tedy vracím…

Fenomén putování do španělského Santiaga de Compostela je poutnická cesta životem, protože jít tuto cestu je jako projít svým životem a nově poznávat sama sebe.

Osobní deník s mnoha zajímavými zážitky, příběhy poutníků z různých končin světa, s návody, přehledem tras a průvodcem přípravou je vhodným čtením pro všechny, kteří se o cestu zajímají nebo o Svatojakubské pouti uvažují.

RECENZE:

Kultura 21, Jana Langerová: "A tak tedy šel..."