Kniha se zabývá obrazem každodenního života československých bombardovacích osádek (nejen) ve Velké Británii od založení 311. perutě až po konec války. Nezapomíná na bojové mise nad okupovanou Evropou ani nad moři a oceány, přesto její těžiště leží spíše v objevování toho, jak piloti, navigátoři a palubní střelci žili, co jedli, jak trávili volný čas a jak moc či jak málo jim přirostlo ostrovní království k srdci. Jejich hrdinství, pro ně většinou tak samozřejmé, se zde sráží se strachem a konečně se smrtí. Kniha by měla ukázat, že i ve válce existuje něco jako všední den a o hrdinství se nemusí vždy jen nahlas mluvit.