Jednotlivé úvahy se zabývají pravděpodobnou nebo možnou budoucností člověka. Vstup do toho, co ho obklopuje, i do jeho myšlení umožňuje přímo nebo nepřímo popsat jeho existenci v konfrontaci s kontinuitou neuronové sítě umělé inteligence.

Posouváním průměrného věku dožití a předcházením chorobám stáří se snažíme nejen prodloužit délku jeho ekonomické aktivity, ale v tomto smyslu i „konkurovat“ umělé inteligenci. Naivitu (a neuskutečnitelnost) tohoto úsilí potvrdí další vývoj, stejně jako utopii různých etických kodexů a technické snahy o regulaci umělé inteligence. Perspektivní se zdá možnost podílet se na vytváření hodnot, které budou kompatibilní s lidskými. Obtížná je ovšem odpověď na otázku, kam se bude ubírat budoucí evoluce. 

Předpokládáme, že za určitých podmínek můžeme prodloužit existenci lidského druhu. Klademe si otázku, zda lze spojení biologického a technického ještě chápat jako člověka. Pochybovačně, ale optimisticky se domníváme, že náhled lidí a umělé inteligence se v budoucnosti protnou.