Edvard Beneš mezi Londýnem a Moskvou - Nakladatelství EPOCHA s.r.o.

Monografie zachycuje druhého československého prezidenta v období londýnského exilového působení v letech 1941–1945, kdy docházelo k postupnému vytváření budoucí koncepce poválečného Československa. Zároveň mapuje vývoj spolupráce mezi londýnskými a moskevskými exilovými představiteli, vrcholící podepsáním tzv. Košického vládního programu, jenž se stal prostředkem umožňujícím výrazný zásah do sociálně ekonomické a národnostní struktury osvobozené republiky.

Po vypuknutí druhé světové války a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava německou okupační mocí si Edvard Beneš za cíl stanovil znovuobnovení Československa v původních, tzn. předmnichovských hranicích a dosažení britského uznání československých zástupců jako oficiální exilové vlády. Vzhledem k postupné ztrátě iluzí o možnosti budoucího obranného zajištění republiky jednostranně prozápadní orientací a po ztroskotání plánovaného vytvoření československo-polské konfederace, přistoupil Edvard Beneš k možnosti uzavření spojenecké smlouvy se Sovětským svazem, navazující na smlouvu mezi oběma zeměmi z roku 1935 a podepsanou v důsledku vzrůstajícího napětí ze strany Německa.
Přestože mnozí Beneše před přílišnou důvěrou k Moskvě varovali a zdůrazňovali případná úskalí, Československo se nakonec stalo prvním menším státem střední Evropy, jenž v průběhu války uzavřel spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem. K podepsání tzv. Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik došlo 12. prosince 1943 v Moskvě, přičemž smlouva zavazovala obě země k oboustranné spolupráci v boji proti Německu a vzájemnému respektování nezávislosti a vnitropolitické samostatnosti. Smlouva, jejímž prvotním účelem mělo být zabezpečení republiky v rámci mezinárodního systému a garance vnitřní nezávislosti, posloužila v konečném důsledku spíše jako nástroj pro otevření vlivu sovětským mocenským zájmům.
Zásadní součástí knihy je rovněž sledování postupného vývoje spolupráce mezi demokratickými exilovými zástupci působícími v Londýně a československou komunistickou emigrací v Moskvě, jejíž počátky lze datovat v návaznosti na Benešovu návštěvu Moskvy v prosinci 1943, kdy probíhala nejen jednání mezi prezidentem a sovětskými politickými představiteli, ale i rozhovory mezi prezidentem a československými komunistickými zástupci. V Moskvě rovněž došlo k předběžné dohodě o vytvoření tzv. Bloku tří stran, tvořeného samostatnou komunistickou, sociálně demokratickou a národně socialistickou stranou, které společně s lidovci a agrárníky vytvořili tzv. Národní frontu. Diskuse v rámci Bloku probíhaly od března 1944, přičemž mezi demokratickými a komunistickými zástupci docházelo k řadě neshod, vycházejících z rozdílných představ o fungování poválečného Československa. Vyústěním vzájemné kooperace obou exilových center se nakonec stal tzv. Košický vládní program, podepsaný 5. dubna 1945 na osvobozeném území Slovenska, jehož projednávání se uskutečnilo v rámci jednání londýnské vlády se zástupci komunistického exilu v březnu 1945 v Moskvě. Košický program se později stal nástrojem, který zásadně přeměnil strukturu poválečného Československa a rovněž významným předělem na cestě od relativně demokratické republiky v letech 1945–1948 k republice v područí vlády komunistické strany a Sovětského svazu.