Tanec svatého šampáňa, čtvrtý díl knižního seriálu Hráčky, je věrný obraz naší společnosti. Je to smršť zvratů a nečekaných událostí, tajemství věcí i lidí. Gamba-Bobánek říkají babička s dědou Bobině ve chvílích, když zlobí a pokoušejí se ji zavedenými i nezavedenými způsoby srovnat do latě. Gamba se nečekaně zamiluje do spolužáka Žorže a má pocit, že jí musí patřit. Není to zcela pravda. Háčka je nejen její velká kamarádka, ale i sokyně. I ona usiluje o lásku bohatého a chytrého spolužáka Žorže – Jiřího Nekolu, kterému po dopravní nehodě začali říkat Modrásek nebo Páté Indigo. Háčka se nečekaně a ve slabé chvilce vyzná Bobině: „Musím přiznat, opustila mě nostalgie a otevřely se mi oči. Narostlo mi širší spektrum vidění a vnímám svět úplně jinak. Teď chápu, že myšlenkové pochody se u člověka mění strašně rychle. Lituji, ale je to dáno poznáním a také zpřeházením životních hodnot. To, co bylo první, je druhé nebo poslední, a to, co jsem v rejstříku žití vůbec neměla, se stalo prioritou. Došlo mi, že když člověk získá větší rozhled, tak by za sebou neměl zametat stopy svého žití a házet je do koše zapomnění.“ Oběma dívkám uniká láska k Žoržovi mezi prsty. Je jejich spolužák skutečně napůl mimozemšťan?