Ukázka z knihy:

Náhle vše jako by na povel utichlo. Zasvištěla kola brzdících limuzín a z útrob vedlejšího ochozu vystoupil důstojně, nicméně docela svižně na malou ohrazenou plošinu s řečnickým pultem hned vedle diplomatického sboru Saddám Husajn. Sám v polní vojenské uniformě bez distinkcí. Všichni povstali a téměř všichni, ale určitě všichni v prostoru vyhrazeném ministrům a generálům, doslova s posvátnou úctou vzhlíželi ke svému prezidentovi. Pár metrů od něj se rozestavilo několik pistolníků v khaki uniformách se samopaly a na chvíli rovněž, než dohrála státní hymna, i jeho syn Kusaj ve šviháckém civilním obleku. Vojenský orchestr spustil první řízný pochod a pod námi začaly mašírovat kolony iráckých ozbrojených dobrovolníků – zpravidla v civilu a jen občas nesoucích nějakou starší vojenskou pušku.
Moji pozornost, stejně jako řady mých kolegů, ovšem nepoutali defilující dobrovolníci, ale vysoká postava muže s charakteristickým knírem hned vedle nás. Prakticky nikdo z nás doposud Saddáma Husajna na vlastní oči neviděl. Od prohrané války v roce 1991 se irácký prezident nikdy před shromážděným diplomatickým sborem neobjevil. Důvěru k diplomatům Saddám Husajn ani před tím nechoval a po epizodě s americkou velvyslankyní Gilespieovou se akreditovaných diplomatů programově stranil. Přirozeně hlavně z bezpečnostních důvodů, aby byla minimalizována možnost detekce místa, kde se nachází, protože s eventualitou zásahu „chytrou“ americkou střelou trvale počítal. Uvědomili jsme si, že i my v těchto hodinách nechtěně hrajeme úlohu živých štítů.

•  autor/ka obálky : Karel Kárász