Kniha se zabývá významem lékařských osobností českého původu v rámci Druhé vídeňské lékařské školy. Hlavním jejím cílem je zhodnotit, jakou tato škola sehrála úlohu jak v oblasti medicíny, tak z pohledu české historie a posoudit, zda její reprezentanty a jejich dílo lze označit za hodné světového jména a významu. 

Autor zpracoval podstatné údaje o hlavních představitelích tohoto uskupení a porovnal je s desítkami významných osobností různých národů. Poté, co průběžně zodpověděl mnohé dílčí otázky, označil Druhou vídeňskou lékařskou školu za uskupení světově významné a originální. Hlavní osobnosti, kterými byli profesoři Karel Rokitanský, Josef Škoda, Ferdinand Hebra, Josef Hyrtl a Jakob Kolletschka, spolu s dalšími spolupracovníky i významnými následovateli výrazným způsobem zasáhli do tehdejších poměrů v medicíně, zprvu ve Vídni a zanedlouho i v Evropě a ve světě. Každý z nich přispěl k progresivnímu posunu svého oboru a společně nastartovali interdisciplinární spolupráci v lékařství. Jejich moderní reformy jak na Vídeňské univerzitě, tak i v jejich jednotlivých lékařských oborech, se staly vzorem pro tehdejší lékaře v Evropě a ve světě. Tam také, vedle uznání domácího, myšleno v rámci habsburské monarchie, dosáhli významného uznání a poct. Autor se pokusil alespoň stručně zasadit dílo těchto osobností do dobového kontextu a do kontextu tehdejší úrovně lékařských věd.  

Reprezentanti Druhé vídeňské lékařské školy zanechali velmi bohatý odkaz pro budoucí generace lékařů a vědců. Někteří z nich nejednou překročili hranice svého oboru i směrem do oblasti kulturní, hospodářské, filozofické i politické. Pro všechny tyto úspěchy, které jsou i v dnešní době respektovány ve světě, což dokládá použitá zahraniční bibliografie z posledních desetiletí, si tato škola a její reprezentanti zaslouží rovnocenné postavení po boku jiných velkých osobností českého národa v 19. století. Toto tvrzení se může stát inspirací pro další historická bádání.  

Na poli medicíny pak nedocenění čeští velikáni patří mezi velmi významné osobnosti celé její historie a zcela jistě si proto zaslouží další zájem badatelů. Tento zájem se zatím v české historiografii jeví spíše jako okrajový.