O holocaustu, tomto největším civilizačním kolapsu v dějinách zorganizovaném německými nacisty, bylo napsáno a vydáno již mnoho knih – dokumentárních, memoárových, odborných i beletristických. Takřka bez výjimky se soustřeďují na nezměrné utrpení, jímž prošli především Židé z evropských států během druhé světové války v koncentračních táborech, líčí jejich strádání, nelidské životní podmínky, vyhlazovací mašinérii, jejímž výsledkem bylo šest milionů mrtvých. Ti, co přežili a byli osvobozeni, se vrátili do normálního života, jejich trápení však neskončilo – naopak, nabylo nových forem v podobě takzvaného válečného traumatu nebo syndromu koncentračního tábora. Hrůzné zážitky se vryly do jejich duše a nepozorovaně ji poznamenaly, pokřivily, rozleptaly různými fobiemi, strachem a neurózami, jež je ochromují a znesnadňují jim prožít kvalitní život.