Přinášíme vám rozhovor s nepraktologem a editorem rozsáhlé velkoformátové monografie NEPRAKTA Jaroslavem Kopeckým, který mapoval dílo i osobnost mistra karikatury Jiřího Wintera, jehož začal navštěvovat již v 60. letech minulého století. Jednou týdně se s originálním kreslířem setkávali a debatovali spolu o jeho tvorbě, zájmech i životě. Na nějakou dobu však jejich komunikace ustala, neboť se Jaroslav Kopecký odstěhoval z Prahy a rozhodl se věnovat rodině. Od roku 2003 se díky Nakladatelství Epocha znovu podařilo navázat Jaroslavu Kopeckému s mistrem kontakt. Podílel se na několika publikacích o jeho díle, a dokonce měl možnost digitalizoval jeho ohromný archiv kreseb. Pronikl tak na samou dřeň „továrny na humor“ a stal se detailním znalcem karikaturistovy tvorby.

Monografií NEPRAKTA si editor Jaroslav Kopecký splnil své přání – vzdát hold nejvýznačnějšímu autorovi kreslených vtipů druhé poloviny 20. století. Výsledná publikace je rovněž formou poděkování za inspiraci a příjemně strávené chvíle s Jiřím Winterem. Na co vše se můžete v rozhovoru těšit? Které je podle nepraktologa Kopeckého Winterovo nejplodnější a zároveň „nejhezčí“ období? Co kreslil Jiří Winter nejraději? Čím se jeho námětáři lišili či jaké zajímavé obory obsáhli? Sám Jaroslav Kopecký vás jistě navnadí tvrzením, že – čtenář bude překvapen poznáním, co všechno Jiří Winter dělal a uměl, z jakých rozličných oborů měl znalosti. Poznejte v následném rozhovoru osobnost Jiřího Wintera a jeho tvůrčí přesah očima Jaroslava Kopeckého.

ROZHOVOR S JAROSLAVEM KOPECKÝM

Kdy jste se poprvé seznámil s tvorbou Jiřího Wintera – Neprakty?

Poprvé jsem si kreseb Neprakty všiml ve svých 14 letech. Líbily se mi obrázky zvířátek a rytířů, začal jsem si vtipy vylepovat do sešitu a zkoušel podle nich sám kreslit. 

Jak dlouho jste se znal s karikaturistou Jiřím Winterem? Kdy jste se poprvé s mistrem setkal a jak se utužovalo vaše přátelství a vyvíjela následná spolupráce?

Oba pány, kteří tvořili dvojici Neprakta, což byl námětář Bedřich Kopecný a kreslíř Jiří Winter, jsem oslovil v roce 1960, pochlubil se, že sbírám jejich výtvory a pan Winter mě pozval do svého ateliéru. Delší dobu to trvalo, než jsem se k návštěvě osmělil. Navštívil jsem ho v březnu 1964 a během následujících 4 let jsem ho navštěvoval celkem pravidelně. Nosil jsem mu na ukázku své kresby, on mě poučoval, jak se kreslený humor dělá, diskutovali jsme o všem možném a k tomu poslouchali country písničky z desek, jichž měl pan Winter velikou sbírku. Jak šla léta, absolvoval jsem vojnu, pak se oženil a odstěhoval z Prahy. Na pravidelné návštěvy nezbýval čas, tak jsem se k Mistrovi občas přihlásil při některé z častých vernisáží nebo besed. Tvorbu Neprakty jsem ale sledoval nadále intenzivně a rozšiřoval své sbírky o nová dílka. O přátelství či spolupráci se v těch dobách nedá mluvit. Vše se změnilo až po mnoha a mnoha letech. Od roku 2003, kdy se mi díky Epoše podařilo znovu navázat s panem Winterem blízký kontakt, jsem měl možnost pořádat s ním jeho ohromný archiv kreseb, bylo mi umožněno postupně archiv digitalizovat a jednotlivé kresby identifikovat, tj. opatřit záznamem původního data publikování a označení k čemu daná ilustrace patří. Práce to byla neobyčejně zajímavá a moc mě bavilo si s Mistrem o těch kresbách povídat. Časem jsme se spřátelili a během každotýdenních návštěv jsem měl možnost spolupracovat na přípravě knížek, které vydávala Epocha s výběrem toho nejlepšího, co „firma Neprakta“ za víc než 50 let uveřejnila. Jako redaktor jsem připravil pro různá nakladatelství celkem 40 knih a k několika jsem napsal průvodní texty.

Jaký vůbec byl Jiří Winter člověk? Jak byste ho charakterizoval?

Jiří Winter byl člověk neobyčejně vzdělaný. Nepodařilo se mu sice dostudovat žádnou z odborných škol, ale zajímal se o spoustu věcí – historii, etnografii, antropologii, přírodovědu, jazyky… Rozsah jeho vědomostí oceňovali i významní odborníci. Měl veliké sbírky rituálních předmětů z Asie a Afriky, z nichž si kurátoři vypůjčovali různé artefakty na výstavy v Národním, resp. Náprstkově muzeu. Důvěrně se znal se spoustou význačných osobností kultury a vědy. Přesto byl člověkem vždy ochotným přijmout návštěvu, která se zajímala o jeho tvorbu, nikdy neodmítl pomoc druhým, vždy si rád popovídal s kýmkoliv. Samozřejmě měl rád ženy, to je ostatně vidět na celé jeho umělecké tvorbě. Neměl rád konflikty, ale dovedl si uhájit všechno, na čem mu záleželo.

O Jiřím Winterovi jste napsal již knihu vzpomínek s názvem Tučná linka černou tuší, co bylo prvotním impulzem k sepsání tohoto díla a co bylo vaším hlavním záměrem pro sestavení tak rozsáhlé monografie, kterou je očekávaný titul Neprakta? Lze říci, že je monografie jakýmsi vyústěním vaší „nepraktologie“, jakousi potřebou jeho tvorbu i život shrnout ve velkém?

Jmenovanou knihu Tučná linka aneb NEPRAKTYckého vzpomínání jsem začal psát s úmyslem zachovat debaty, které jsem měl příležitost jednou týdně s Jiřím Winterem vést. Byla to příležitost zachytit vzpomínky člověka, který zažil neuvěřitelné životní peripetie, mnohdy velmi kruté, a přitom si zachoval smysl pro humor a dostatečný nadhled, aby si ze života dovedl dělat legraci, z každé příležitosti zachytit pozitivum. Nahrávek jeho vyprávění jsem pořídil desítky hodin a postupně je přepisoval do slovesného tvaru. Ještě jsem stihnul dát kompletní text autorizovat, bohužel, vydání knihy se už Mistr nedožil.

Monografie byl můj dlouholetý projekt, kterým jsem chtěl splnit Jiřího dávné přání, aby vyšla kniha s tisícovkou jeho kreseb. V roce 1984 vydalo nakladatelství práce dosud nejobsáhlejší výběr z Nepraktovy tvorby pod názvem 929x NEPRAKTA. Tisícovka se do publikace nevešla z důvodu limitované dodávky papíru a uveřejněné obrázky na nekvalitním papíře byly velmi malé. V monografii je těch ukázek přes tisíc, takže toto přání jsem mu splnil. Zároveň si knihou plním i své přání, vzdát hold nejvýznačnějšímu autorovi kreslených vtipů druhé poloviny 20. století. Je to pro mě poděkování za všechno, co jsem s tvorbou Neprakty zažil, prožil, poučil se a s každým obrázkem jsem se upřímně těšil.

Objevila se nějaká úskalí, která při tvorbě monografie vykrystalizovala? Co pro vás při práci bylo náročné a jaká část díla naopak patřila při přípravě k té příjemnější?

Práce na monografii byla příjemná, vždyť je to můj koníček přes 60 let. Knihu jsem začal pořádat před deseti lety, pak do toho přišel covid a slíbení sponzoři nebyli schopni dostát svému slovu, tak se vydání několikrát odložilo. Až blížící se 100. výročí narození Jiřího Wintera dodalo nový impuls a Nakladatelství Epocha se rozhodlo náročný projekt dovést do konce. Nejpříjemnějšími momenty přípravy byly rozhovory s některými osobnostmi z Jiřího života. Seznámil jsem se s velmi zajímavými lidmi a vážím si toho, že do knihy napsali své vzpomínky nebo odborné texty.

Co kniha vše obsahuje? Na co se můžeme v rozsáhlé monografii zachycující průřez tvorbou oblíbeného karikaturisty těšit?

Kniha je průřezem veškeré Winterovy tvorby. Rozsahem se nedá srovnat s žádným českým karikaturistou. Vzhledem k encyklopedickým znalostem mohl Winter kromě novin a časopisů zasáhnout i do filmové a divadelní tvorby, do reklamy, včetně plakátů, letáků a reklamních předmětů. Znalosti z etnografie, antropologie a přírodovědy dokázal využít při ilustrování knih z lékařství, chovatelství a pěstitelství, kynologie, ale také odborných knih z řady dalších oborů. Myslím, že čtenář bude překvapen poznáním, co všechno Winter dělal a uměl.

Z jakých pramenů, podkladů a archivních materiálů jste vycházel? K čemu všemu jste měl přístup a jak dlouho trvalo zpracování? Musel jste provést bezesporu značnou selekci mistrova díla?

Jako pečlivý sběratel jsem shromažďoval všechno, co bylo pod značkou Neprakta nebo Winter kdy uveřejněno. Podařilo se mi postupně shromáždit výstřižky nebo kopie téměř všech uveřejněných kreseb od založení firmy Neprakta v roce 1949. Velkou pomůckou mi byly autorské sešity, kam si Nepraktové od prvopočátku zapisovali všechny své kresby s pořadovým číslem a datumem uveřejnění. Těch zapsaných položek je přes 29 tisíc a nezapsaných ještě nejméně 10 tisíc. Rozsah díla je obrovský a musel jsem, samozřejmě, pečlivě vybírat ukázky z různých oborů Winterovy tvorby. Podařilo se mi, především ve spolupráci s redakcí nakladatelství a s grafikem uvést v knize ucelený přehled bohatého díla a řady zájmů „krále českého humoru“. Díky přátelství s autorem a posléze díky ochotě paní Winterové jsem měl a stále mám přístup k archivu Neprakty a dalšímu množství badatelského materiálu.

Jiří Winter spolupracoval s Bedřichem Kopecným, tam vznikla značka Neprakta, poté začal spolupracovat s Miloslavem Švandrlíkem, dále patřil k jeho námětářům také Emil Schneider. Jak ale vypadala tvorba Jiřího Neprakty, když námětáře neměl? Na co se v této době zaměřoval?

To, že Winter od počátku pracoval ve dvojici, mělo výhodu. Vymýšlení vtipů mohl svěřit důvěryhodnému spolupracovníkovi a pak se cele věnovat kresbě. Nevelké množství z těch tisícovek vymyslel sám, ale dle vlastních slov to nedělal rád. Trvalo dlouho, než se dostal do tvůrčího stavu, raději kreslil dodané náměty. Jinak tomu bylo u ilustrací, kde si mohl dovolit věnovat větší čas tvorbě kresby, při níž uplatnil všechny své znalosti i koníčky. Vtipy od Bedřicha Kopecného měly intelektuální ráz, v tom období je značka Neprakta pod velkým množstvím vtipů beze slov. Když započala spolupráce s Miloslavem Švandrlíkem, tedy spolupráce už trvala deset let, ale když se objevily kreslené vtipy pod značkou Neprakta-Švandrlík v roce 1970, byly to většinou náměty pohádek, strašidel, divadelních her a zvířat. Později se přidaly i společenské motivy. Ty společenské vtipy nekreslil Winter nijak rád, ale ostatní témata mu opravdu vyhovovala a na výsledku to bylo znát. Emil Schneider byl novinář na volné noze a jeho náměty se týkaly běžného společenského života.

Je nějaká indicie, podle níž lze rozeznat, která kresba je od kterého z námětářů? Setkáváme se s podpisem „Neprakta“, což může evokovat spolu s Jiřím Winterem především taktéž zakladatele „firmy na výrobu kresleného humoru“ Bedřicha Kopecného, anebo dále Miloslava Švandrlíka či později Emila Schneidera, ale jsou některá témata, náměty atd., u nichž můžeme s jistotou říct, kdo byl za námětáře? V čem se pánové „nahazující“ vtipné nápady Jiřímu Winterovi podle váš lišili? Např. pérovky jsou typické pro Wintera-Kopecného, ale co další typy karikatur, ilustrací atd.?

Jak jsem už předešle řekl, námětáři měli osobité obory, jichž se kreslené vtipy týkaly. Kopecný měl rád historii a čerpal náměty ze všech historických epoch českých i světových dějin. Rád zabrousil do antiky, líbily se mu biblické motivy. Tím se kreslené vtipy firmy Neprakta lišily od tehdejší tvorby ostatních karikaturistů a značka Neprakta byla u čtenářstva velmi oblíbená. Reprodukční technika nedávala tvůrcům moc možností osobitého výtvarného projevu. A kreslený humor býval v tisku až na poslední stránce a v titěrném provedení. To byl důvod, proč je většina Nepraktových vtipů tohoto období jen černobílá pérovka. Barevné vtipy musel autor odevzdávat v černobílé kresbě a k tomu zvlášť návrh barev, které se s kresbou sešly až v tiskárně. Tiskařská technika se v 60. letech vyvíjela a autorům poskytovala nové možnosti. A vyvíjela se také kresebná technika Jiřího Wintera, už mohl do obrázku nakreslit více detailů a kresby byly živější a nápadnější. Oko čtenáře poznávalo neomylně obrázky od Neprakty. Nejplodnější a také „nejhezčí“ období spadá do let 1975 až 1985.

Byl Neprakta vaším vzorem? Pokoušel jste se také o podobnou tvorbu?

V dobách, kdy jsem se sám pokoušel o kreslené vtipy, byly Winterovy kresby mým vzorem. Ale záhy jsem poznal, že pro to nemám talent. Winterův kresebný styl je na první pohled jednoduchý, ale není. Napodobitelů a plagiátorů se našlo hodně, nikomu se však nepodařilo jeho styl dobře imitovat.

O čem jste s mistrem nejčastěji hovořili?

Naše debaty se povětšinou týkaly jeho tvorby. Zajímala mě hromada věcí a Mistr mi rád odpovídal. Lituji však, že jsem se na spoustu věcí nestačil zeptat a při psaní této monografii jsem toho litoval opravdu moc.

Kde jste se s obvykle s Jiřím Winterem setkávali?

Měl jsem tu čest, že jsem pana Wintera mohl navštěvovat v jeho pracovně a často sledovat jeho tvorbu zblízka. Navíc byl vždy dobrým hostitelem, takže chvíle v jeho přítomnosti byly vždy milé a pro mě nezapomenutelné.

O kterých věcech se v souvislosti s mistrem obvykle nemluvilo? Co se o něm všeobecně neví, ale přesto je to nedílnou součástí jeho života nebo tvorby?

Nevzpomínám si na nic, o čem by se nedalo mluvit. Spíš mě v otázkách omezoval ostych před obdivovaným autorem. Když jsem psal Tučnou linku, na každé setkání jsem si otázky připravoval, kdybych ale byl novinář, určitě bych pokládal i „záludnější“ otázky. Bohužel, nestalo se.

Kolik měl podle vás Jiří Winter ve sbírce lebek? Vyprávěl vám někdy o této své zálibě?

Lebek, zvířecích i lidských, měl velikou sbírku. Mluvil snad o čtyř stech exemplářích. Několikrát jsme si o lebkách povídali. Sbírka obsahovala především kuriozity, lebky s nějakým příběhem. Měl z tohoto oboru velké znalosti, dokonce spolupracoval s profesorem Vlčkem na antropologickém průzkumu kosterních pozůstatků českých knížat a králů. Dle vědeckých poznatků kreslil pravděpodobné portréty dotyčných osobností. O tom všem jsme si povídali.

Svěřil se vám Jiří Winter, co ilustroval nejraději? Co ho z jeho tvorby těšilo nejvíce?

Nejradši kreslil náměty z historie. Lhostejno z jaké doby, věnoval se pravěku, antice, středověku a všem dalším epochám. Pokud ilustroval oblíbené seriály, které psali především pro Dikobraz spisovatelé Švandrlík, Uzel nebo Noha (MUDr. Švejnoha), často si autorovi řekl, jaké téma by si rád nakreslil a bývalo mu vyhověno. Radost mu dělalo i kreslení rozličných zvířat. Švandrlík si vymýšlel do vtipů všelijaké exoty zvířecí říše, Wintera ale nikdy nenachytal nepřipraveného. Winterovo specifikum spočívalo v tom, že jakékoliv zvíře dovedl přesně nakreslit, a přitom mu ještě přidat nějaký lidský rozměr, výraz, pocit.

Která ilustrace či karikatura je vaše nejoblíbenější (anebo která patří mezi vaše nejoblíbenější z jeho tvorby?

Z toho ohromného množství kreseb nemohu vybrat jednu nebo několik obrázků, které bych měl obzvlášť rád. Co ale patří mezi mistrovské kousky, to jsou některé plakáty. Winter jich vytvořil ke dvěma stovkám a vzhledem k tomu, že se jedná o velké formáty, mohl si s kresbou opravdu pohrát. Do knihy se vešlo jen několik ukázek, čtenář si z toho množství reprodukovaných kreseb sám vybere podle vlastního vkusu.

Máte v rukávu nějakou specifickou historku, kterou jste s Jiřím Winterem zažil, a chtěl byste se s námi o ní podělit?

Na žádnou novou historku si nevzpomínám. Všechny jsem je popsal už v předchozích knihách. Ale na jednu jsem si nedávno při rozhovoru pro humoristický časopis vzpomněl. Při jedné z prvních návštěv v Mistrově pracovně nám do rozhovoru zazvonil telefon. Na Jiřího charakteristické „Halóóó…“ se ze sluchátka ozval štěbetavý ženský hlas. Nerozuměl jsem, co všechno dáma na druhé straně říkala a Mistr jen přikyvoval a říkal „hmm“. Kuriózní byl závěr hovoru: „Ano, rád vás u sebe přivítám, bude mi potěšením. Mohu vám nabídnout sexuální zážitek nebo intelektuální rozhovor…“ Byl jsem ještě panic, tak jsem se asi po tomto vyslechnutí značně červenal, ale příhodu jsem si zapamatoval. 

Je podle vás ještě něco, co v rozhovoru zatím nezaznělo, protože k tomu nevedla žádná z otázek, ale chtěl byste to v souvislosti s karikaturistou Jiřím Winterem a jeho tvorbou zmínit?

Po letech jsem si uvědomil, že Nepraktova tvorba byla pro mě školou. Většina toho, co jsem se nedozvěděl ve školních lavicích, souvisí nějakým způsobem s Nepraktou. Jeho dílo mi bylo inspirací k různým zájmům, knihy s jeho ilustracemi mi poskytovaly nové vědomosti a dávaly mi podněty k dalšímu vzdělávání. Mám mu být za co vděčen.

Děkujeme za rozhovor  ♥

Monografii NEPRAKTA editora Jaroslava Kopeckého zakoupíte na našem e-shopu s tradiční 25% slevou za 1874 Kč.

Kniha Neprakta vyšla k příležitosti výročí 100 let od narození výtvarníka, ilustrátora a karikaturisty Jiřího Wintera (1924–2011), který zaujímá výrazné místo ve výtvarném umění druhé poloviny 20. století. Dosavadní publikace shrnující Nepraktova díla přinášely výhradně výběr kresleného humoru a jen okrajově se dotkly ostatní, neméně obsáhlé tvorby. Tato publikace v několika odborných studiích popisuje také vývoj české karikatury a věnuje se nejen pohledu na výtvarné dílo, ale i společenskému zařazení „fenoménu NEPRAKTA“. Pod tímto pseudonymem se zpočátku skrývali dva uměnímilovní přátelé a sběratelé starožitností, námětář Bedřich Kopecný a výtvarník Jiří Winter. Po Kopecného smrti se novým námětářem „továrny na humor“ stal autor románu Černí baroni Miloslav Švandrlík, jemuž Winter postupně ilustroval téměř stovku knih. Během 50 let Jiří Winter publikoval na 35 000 kreseb a vtipů. Toto rozsáhlé dílo bylo uznáno světovým rekordem se zápisem do knihy rekordů. Díky přístupu editora k obsáhlému archivu originálních kreseb, modernímu polygrafickému zpracování a reprodukování ve špičkové kvalitě a velkém formátu nabízí kniha unikátní souhrn Nepraktovy tvorby. Kromě známých kreseb jsou v knize i díla méně známá či dosud nepublikovaná.