Jiří Markovič strávil u policie 36 let svého života, z toho 26 let na vraždách. Vypracoval se až na šéfa pražské mordparty. S chápavým a přátelským přístupem dosáhl toho, že se mu pachatelé nebáli svěřit se svými činy. Nakládal s nimi vlídně a dokázal jim dát potřebný prostor k přiznání, přičemž působil jako milý pohodář, který druhého neodsuzuje, ale chápe pohnutky ke spáchání obzvláště závažného zločinu. K nejznámějším Markovičovým případům patří kauza Hojer nebo spartakiádní vrah Straka, neméně známé jsou případy sadisty Tekverka a zatvrzelého Tvrdíka, který zavraždil svou tchyni a pokusil se usmrtit i dvě vlastní děti. Po celou profesní dráhu vyšetřovatele provázela svého muže Eva Markovičová, která na společný život s emeritním kriminalistou vzpomíná v rozhovoru pro Nakladatelství Epocha. Jaký byl Jiří Markovič manžel a otec? Odpovídá seriál Metoda Markovič: Hojer skutečnosti? Jaké zajímavosti ze života s legendou pražské mordparty Eva Markovičová prozradila? Jiří Markovič dokázal s lidským přístupem nahlédnout do duše nejednoho odsouzence, nyní máme možnost nahlédnout do té jeho prostřednictvím kriminalistovy manželky.

S manželem jsem se seznámila na svatbě své kamarádky. On tam byl pozván jako svědek ženicha a mne upoutal hlavně svým humorem a příjemným chováním.

Jiří Markovič měl čtyři sourozence, zůstal ve své rodině jediným policistou? Jaký s ním měl vztah?

Jirka má 3 bratry a o hodně mladší sestru, ale nikdo z nich u policie nepracoval. Z jeho vyprávění jsem pochopila, že otec byl hodně přísný, a myslím, že nebyl moc nadšený z toho, že Jirka chce být policista.

Jaký byl Jirka otec? I když patrně neměl na děti tolik času, určitě jim ho uměl vynahradit.

On bohužel opravdu neměl na děti moc času, takže já byla ta „přísná“ matka, která je neustále kontrolovala a dávala příkazy. A Jirka je neobtěžoval kontrolou známek a dalších eventuálních nepříjemností spojených se školní docházkou. Musím ale objektivně přiznat, že s dětmi ani žádné problémy související s výchovou nebyly.

Jak vzpomínáte na společný život s elitním kriminalistou? Bylo náročné být manželkou vyšetřovatele?

I když život s policistou byl opravdu náročný, protože jsem dost často měla strach nejen o něj, ale i o naše děti, věděla jsem, co pro něho jeho práce znamená, a nikdy by mne ani ve snu nenapadlo přemlouvat ho, aby zaměstnání změnil. A hlavně každé přemlouvání by bylo zbytečné.

Jsou kriminalisté, kteří doma o své práci nemluví a manželkám o svých případech nevyprávějí, ale vy působíte jako pravý opak. Jak to bylo u vás? Vyprávěl vám Jirka o svých případech?

Ano, u nás to byl pravý opak. Jirka mi doma o svých případech často vyprávěl a někdy to byly příběhy, kdy jsem cítila po těle, jak se říká, husí kůži. Ale přesto jsem vývoj vyšetřování se zájmem sledovala a měla vždycky velikou radost, když se podařilo nějakého lumpa usvědčit. „Řešilo“ se u nás mnoho případů, protože manžel tím žil, a jeden z nejznámějších byly vraždy v Prokopském údolí.

Byla společná dovolená spíš vzácností a „tvrdě vyjednaným“ kompromisem, jak jsme mohli vidět v seriálu Metoda Markovič: Hojer?

Dovolenou jsme vždy trávili společně. I když někdy byl problém termíny sladit, nakonec se to pokaždé povedlo.

Vaši roli v seriálu ztvárnila herečka Sarah Haváčová. Setkaly jste se spolu a probíraly, jak by roli Markovičovy manželky měla pojmout? A jak se vám líbil její výkon v seriálu?

Sarah je nejen skvělá herečka, ale stejně tak skvělý člověk. Několikrát jsme se spolu setkaly. Ta setkání byla vždy velice příjemná a ona se mi v seriálu moc  líbí. Neumím si představit, že by tu roli hrála jiná žena.

Vy jste tím nejbližším člověkem, který Jirku dobře znal, o tom není sporu. Jak je podle vás seriál Metoda Markovič: Hojer věrný skutečnosti, co se zobrazení osoby Jiřího Markoviče týká? Jak na vás Petr Lněnička v seriálu působil?

Petr Lněnička je stejně úžasný jako Sarah. Musím se přiznat, že několikrát se mi při pohledu na obrazovku leknutím skoro zatajil dech, jako bych tam viděla Jirku. Není to jen o vizáži, ale pan Lněnička má přesně nastudovaná Jirkova gesta a způsob vyjadřování.

V souvislosti s Ladislavem Hojerem je často zmiňována historka, že ho chtěl Jirka spolu s ostatními spolupracovníky pozvat k sobě domů na kávu. Byli ale i další řekněme bývalí recidivisté, které Jirka pozval domů nebo se s nimi po jejich propuštění setkal či setkával?

Tak to s tím Hojerem byla pravda, já jsem opravdu chtěla odejít k sousedce a ten hrnek rozbít, ale Hojer do bytu nakonec nešel a ani jiní recidivisté u nás na návštěvě nebyli, z odsouzených k nám před Vánoci pravidelně chodil jen pan Tekverk. Já jsem nejdříve byla trochu nejistá, ale když jsem pana Tekverka lépe poznala, zjistila jsem, že to je velice inteligentní a slušný člověk. Ze svého problému se vyléčil a nikdy se ničeho dalšího nedopustil.

Jaký případ, o kterém Jiří Markovič vyprávěl, vás nejvíc zaujal? Je nějaká historka nebo zajímavost, která vám díky své jedinečnosti utkvěla v paměti?

Takových případů bylo několik. Já už si bohužel mnoho z nich nepamatuji, ale jedna historka mi spíš připadá jako vystřižená z nějaké grotesky. Nevím dnes už, kdo byl ten člověk, ale byl přizván jako svědek krádeže. Manželovi kolegové, kteří na tom případu pracovali, šli na oběd, tak Jirku požádali, aby jim ho ohlídal. A když se vrátili, Jirka měl na stole jeho přiznání i s místem, kde jsou schovány ukradené peníze.

Stavěl se Jirka vždy proti trestu smrti?

Ano, Jirka byl proti trestu smrti. Tvrdil, že trest smrti je nezvratný, a pokud by došlo k justičnímu omylu, bude odsouzen nevinný člověk  

Kdy byl na Jirku během jeho vyšetřování kladen největší tlak?

Pokud já vím, tak největší tlak byl na Jirku jeho nadřízenými kladen při vyšetřování spartakiádního vraha.

Kouřil Jirka cigarety také doma? Byl náruživým kuřákem tak, jak je zobrazeno v seriálu?

Ano, Jirka byl opravdu velmi náruživý kuřák. Nejdříve kouřil cigarety i doma, ale několik posledních let chodil kouřit před dům.

Existuje nějaká povahová stránka vašeho manžela, kterou jeho kolegové nikdy nepoznali a kterou si nechával jen na doma?

Jirka si nikdy na nic nehrál. Skutečně nevím o ničem, co by buď doma nebo mezi kolegy předstíral.

Je podle vás něco, co ještě nikde nezaznělo, ať už o Jirkovi, nebo o vašich společných zážitcích, o co byste se s námi chtěla podělit?

Víte, já jsem si až nedávno uvědomila, že Jirka vlastně všechno, co dělal, dělal s plným nasazením a velmi dobře. Např. na Šumavě byl našimi kamarády považován za nejlepšího houbaře, mezi přáteli vynikal ve zpěvu, doma i na chalupě zvládl všechny řemeslné i odborné práce, hrál dobře kulečník, rád a dobře vařil. Jediné, s čím se nikdy nenaučil, byly moderní technologie, jako jsou počítače a mobilní telefony.

Děkujeme za rozhovor ♥

֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍֍

V Nakladatelství Epocha vyšly tituly pojednávající o případech i životě Jiřího Markoviče a série Panoptikum sexuálních vražd s kriminalistovými dovětky k jednotlivým kauzám.

Markovič: Lovec přízraků - autor: Viktorín Šulc, Jiří Markovič

Kriminalista Jiří Markovič - autor: Petr Šámal

Panoptikum sexuálních vražd - autor: Viktorín Šulc

1. Když vzlétne děs a nevíra

2. Démon v mém srdci

3. Monstru podoben

4. Zlý duch

5. Když vzlétne děs a nevíra