Theo Addair: povídka Dům U Zlatého kapradí
Kde jsi bral inspiraci ke své povídce?
Legenda o zlatém kapradí, které o svatojánské noci otevírá cestu k pokladu, se u nás doma vyprávěla odjakživa. Dokonce jsme občas v tu noc chodívali za tmy do lesa tu magickou rostlinu hledat. To je odpověď, proč jsem si vybral právě tuhle legendu. A inspirace k samotnému příběhu? Ta nejspíš vznikla z pohledu na ony nostalgické doby zpětně, staršíma očima.
O čem tvá povídka je?
Jako obvykle jsem se nevytáhl s žádným akčním trhákem. Je to v podstatě komorní příběh o hledání, poutech očekávání a zkoumání zažitých a neměnných pravd novým pohledem. A o strachu vykročit ze své komfortní zóny, ačkoli možná postupem času přestala být tak úplně komfortní.
Jsi známý především v kruzích young adult literatury a do povědomí čtenářů fantastiky ses dostal hlavně dvoudílnou sérií Ve stínu oskeruše. Jaké další projekty do budoucna chystáš?
V příštím roce by mi měla vyjít nová young adult fantasy, která se dotýká témat rasismu a nevyhnutelného vlivu minulosti na přítomnost. Kromě toho se blížím k dokončení rukopisu knihy, v níž hraje prim jedna z vedlejších postav dříve vydané contemporary série Muffin a čaj. A ve formě poznámek se mi rýsují asi tři další nápady, takže nemám strach, že bych dál nevěděl, co s časem, spíš přemýšlím, do kterého z nich se pustit.
Michal Walter: povídka Schovka
Kde se vzala inspirace ke tvé povídce?
Popravdě, když jsem se dozvěděl, že máme zpracovávat legendy, trochu mě to vyděsilo. K takovým těm českým pověstem jsem neměl nikdy moc velký vztah. Nicméně myšlenka dát tam něco ze sebe, něco, co chci lidem sdělit, se mi hrozně líbila, takže jsem na internetu hledal, dokud jsem nenarazil na Veřejovou skálu, pověst o vstupu do Blaníku a cestování časem. Nakonec z toho vylezlo ještě něco jiného, než bylo v plánu, protože o nějaké cestování tam vlastně vůbec nejde, nicméně mizející lidé mě opravdu hodně inspirovali. Každý z nás přece někdy zažil pocit, kdy mu někdo zmizel ze života.
Jak bys příběh přiblížil čtenářům?
Můj příběh je takové postapo s hororovou atmosférou. Myslím, že příběh hodně umocňuje to, že v něm vystupují jen děti. Celkově radši píšu o mladých hrdinech a zrovna sem to hezky zapadlo. Ono to na začátku vypadá jako nevinná dětská hra, která se postupně zvrtne, tak jako se to může stát i v životě s nějakou zdánlivě neškodnou situací. Hlavně jsem ale chtěl, aby se u toho příběhu lidi zamysleli nad tím, jestli si v životě váží těch správných věcí, protože to je něco, co hlavně mladé generaci často uniká.
Patříš k nejmladší generaci českých autorů fantasy, které čtenáři zatím ještě neměli šanci poznat. Jaký další projekt tedy do budoucna chystáš?
V létě jsem dokončil svůj první fantasy román a momentálně se snažím ho prosadit, aby skutečně vyšel, protože jsou to hodiny potu a krve (samozřejmě ne mojí, chudáci protagonisti) u něčeho, co mě neskutečně bavilo psát. No a jelikož letos zrušili blog.cz, udělal jsem si taky webovky, kam aktuálně přidávám veškeré svoje povídky a po drobných úpravách i několik let staré fanfikce, protože to chci mít někde všechno hezky pohromadě.
Sára Vůchová: povídka Virus
Kde ses inspirovala ke své povídce?
Opírala jsem se o legendu o Golemovi, kterou jsem si trochu pokroutila. Svým způsobem jsem ji pojala „obráceně“, protože Golemem se za určitých okolností může stát vlastně úplně kdokoliv.
Jak bys ji představila čtenářům?
Je to taková apokalyptická scifárna, v níž poslední člověk stojí proti světu robotů. Zároveň si tam ale trochu hraju i s tématem transexuality a motivem vztahu k vlastnímu tělu. Hlavní hrdina to prostě nemá lehké.
Na jaké další literární projekty se od tebe mohou čtenáři těšit?
Příští rok mi vychází můj první román s názvem Zlatá značí osud. Většinou ten příběh ze srandy charakterizuju jako „kočičí young adult fantasy“, ony ty kočky mě tak nějak provázejí na každém kroku. Současně se ale začínají rýsovat i nápady na další antologie, tam jsem ale zatím sama zvědavá, co z toho bude.
Knihu L3g3ndy s desítkou originálních povídek pořídíte právě teď v našem e-shopu.