František Kotleta představuje novou sérii Legie, ve které spojil autorsky své síly s Kristýnou Sněgoňovou.

Jsi asi jediný autor, jemuž letos vyšly dvě knihy a obě dvě v době, kdy se uzavřela po celé republice knihkupectví. Jak zvládáš takovou situaci brát s nadhledem?
Jinak to nejde. Jsme v tom všichni společně. Mnoho lidí se dostalo do výrazně horší situace. Takže ano, stresujeme mě, jak dopadnou nakladatelé, spisovatelé a knihkupci, ale vím, že mnoho jiných branží je na tom výrazně hůř a držím všem palce, ať se z toho všeho dokážeme zase postavit na nohy.

Jak bys čtenářům představil sérii Legie, kterou jste s Kristýnou Sněgoňovou stvořili?

Je to plnokrevné sci-fi dobrodružství v té nejlepší tradici české akční školy. A ještě něco víc.

Co vás k nápadu na sérii přivedlo?

Touha prohánět se vesmírnou lodí mezi hvězdami, ničit bitevní lodě nepřátel a řezat mimozemšťanům chapadla.

Legii přirovnáváte oba v rozhovorech k seriálu Firefly. Co za další inspirační zdroje stálo za jejím zrodem?

Firefly se stala inspirací spíš pocitově. Přinést příběh nesourodé posádky ztracenců, kteří si umí poradit v boji proti pořádným parchantům a také občas něco vyšmelit a hlavně za každou cenu přežít, ale neztratit přitom svou čest.

V autorském tandemu jsi psal poprvé. Jak probíhala spolupráce na tvorbě světa a psaní knih?

Kristýna je geniální autor, takže jsem se spíš místy styděl, že jsem na něco nepřišel sám. Jinak je tvoření ve dvou nečekaná zábava.

Máš z přípravy knih nějakou veselou historku, o kterou by ses mohl podělit?

Mám. Ale nepodělím.

V knihách vystupuje posádka lodi Kraksna, která se dává dohromady v prvních dvou knihách. Jak vznikaly postavy, které se v ní spojí – měli jste pro ně reálné předobrazy?

Je to taková zvláštní kombinace. Pro některé hrdiny jsme hledali inspiraci v historických postavách jako František Moravec nebo Sergej Vojcechovský. Technik Vodička je kombinace mého prastrýce a mého, dnes už zesnulého, kamaráda Adolfa Vodičky, posledního žijícího účastníka občanské války ve Španělsku, chlápka plného optimismu, který si uměl v každé situaci poradit. No, a pak je tu kuchař Giuseppe, jemuž se stal inspirací jeden číšník, který nás v italské restauraci vytrvale ignoroval a když jsme si chtěli objednat, začal zpívat árie z opery. Hned jsme si řekli, že takový charakter prostě musíme využít.

Kromě lidí vystupují v knize i různé mimozemské rasy. Kde jste brali nápady pro jejich vzhled a chování?

V pozemské fauně. A mezi spisovateli české sci-fi. Víc raději prozrazovat nebudu, aby se neurazili.

Legie je letos tvou třetí knihou, vydal jsi kromě ní i povídkovou sbírku Válkotvůrci, v níž byly především starší povídkové kousky, a také originální sci-fi Underground ze vzdálené budoucnosti. Chystáš se držet tohle našlápnuté tempo i do budoucna?

Válkotvůrci vznikli mnohem dříve. Kromě jedné povídky jde o sbírku starších kousků, takže to není ani tak ďábelské tempo, jako souběh okolností. Rád bych ale dělal alespoň tři knihy do roka – jednu vlastní a dvě ze série Legie.

Underground jsi popsal jako postapunkový příběh z futuristické Prahy a vyjádřil ses o něm, jako o své oblíbené knize. Čím je pro tebe tato kniha důležitá?

Je prostě jiná, což už čtenáři pochopili. Navíc jsem do ní dal hodně ze sebe a z toho, jak vidím budoucnost. A není tak zběsilá, což je asi dobře.

Chystáš se do jejího světa vrátit, nebo raději vytváříš nové odvážné vize budoucnosti?

Určitě. Underground zaujal tisíce čtenářů a já pořád nosím v hlavně další příběh z toho světa, který by se jim mohl určitě líbit.

Underground se přes coronavirus a krizi s ním spojenou probojoval ke čtenářům. Když se podíváš na svět za poslední rok, přinesla ti turbulentní situace ve světě nové náměty ke psaní, nebo ti naopak řemeslo spíš ztížila?

Asi nám to všem zkomplikovalo život a přineslo spoustu starostí. Já jako autor to vnímám tak, že mám čtenáře od těch starostí alespoň na chvíli odnášet pryč a vyčistit jim hlavu.

Co teď chystá budoucnost pro Františka Kotletu?

Podle rodinné anamnézy patrně infarkt, pokud mě dřív nezabije rakovina. Uvidíme.

Máš nějaký závěrečný vzkaz pro čtenáře?

Dávejte na sebe pozor a nezblázněte se z toho všeho. A čtete knihy z Epochy!