V roce 1967 ukončil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studium oborů historie a bohemistika. Na počátku 70. let mu byla znemožněna obhajoba kandidátské disertace s odůvodněním, že zastává názory západní liberální historiografie. Až v roce 1987 mohl obhájit práci Německé koloniální zábory v Africe v letech 1884/1885. Teprve po listopadu 1989 se habilitoval (1991), v roce 1997 byl jmenován profesorem oboru obecné dějiny. Působí v Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a na Katedře historických věd Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Je řádným členem Royal Historical Society v Londýně a Gesellschaft für Überseeische Geschichte. Odborně se zaměřuje na dějiny novověku, speciálně pak na dějiny mezinárodních vztahů v „dlouhém“ 19. století. Je autorem pěti vědeckých monografií, spoluautorem 10 monografií a autorem 65 odborných studií v odborných recenzovaných časopisech. Působí v redakčních radách řady odborných periodik. Po roce 1989 realizoval více než sto přednáškových, badatelských a studijních pobytů na univerzitách, v archivech a dalších pracovištích v Rakousku, SRN, Itálii a Velké Británii.