Je jí sotva osmnáct let. Doposud a ještě stále žije tenisem. Při chvílích čekání na další zápas a někdy i na kurtě ji napadají verše. A nejen na kurtě, ale i ve škole nebo v noci. Čím to, že jsou převážně smutné? Tak snad bude tato první, ještě trochu neutříděná, kniha veršů trefou do černého. Nebo snad do žlutého?