Vystudoval pedagogické gymnázium a později dálkově matematiku a deskriptivní geometrii na tehdejší Vysoké škole pedagogické v Praze. Získal i titul kandidáta věd. Od svých devatenácti po dobu čtyřiapadesáti let vyučoval postupně na všech stupních škol v severním českém pohraničí i v Praze, kam se nakonec vrátil. Stal se tak pamětníkem proměn naší společnosti i jejího školství. Jeho představy o pravdě a spravedlnosti procházely během té doby těžkými zkouškami v osobním i společenském životě, jako ostatně každého člověka, který tu žil. Korekci prožíval díky životním přátelům, s nimiž se od mládí prakticky až do dneška každý týden scházel a sportoval, i několika generacím žáků, kteří se k němu rádi stále hlásí.
Dnes obdivuje krásy Prahy, ale jako bývalý pedagog se stydí za mnohé Pražany, kteří okrádají turisty, znečisťují město odpadky, nedopalky z cigaret, odhozenými žvýkačkami, či sprejováním stěn…
Leccos během života psával „do šuplíku“, a až na sklonku života nabídl k publikování román To je dost, žes zavolal (Nakl. Epocha, 2016), jehož děj se odehrává v letech 1917 až 1973.