Fantastické příběhy měl rád již od útlého dětství, a když se ve dvanácti letech dostal ke knihám Roberta A. Heinleina, tak si obzvláště zamiloval ty vědeckofantastické. Trvalo mu ještě pár let, než mu došlo, že ho nebaví jen číst, ale že je docela fajn si příběhy i sám vymýšlet. To mu vydrželo až na sám práh dospělosti, kdy se rozhodl jít studovat Historicko-literární studia na Univerzitu Pardubice. Tam se pod vedením vynikajících pedagogů Antonína Kudláče a Jiřího Studeného zlepšil v literární tvorbě natolik, že to začal brát vážně. Během studia také vznikly první kapitoly románu Epos o panáčkovi (Epocha 2016). Aby si ale přes tu serióznost udržel i trochu nadhledu, utekl z republiky a ve studiu historie a literatury pokračoval na slavné University College London. Během pobytu v Londýně začal pracovat na svém druhém románu. Na mnohasetstránkovém opusu průběžně pracoval čtyři roky, během nichž vznikla drsná space opera, ve které není nouze o kosmické bitvy, obří i menší roboty, tvrdé a někdy i trochu natvrdlé hrdiny a samozřejmě také o trochu té romantiky. Kromě psaní románů ještě čas od času přeloží nějakou tu divadelní hru od Susannah Finzi nebo si i nějakou sám napíše.