Dneska se budeme bát s proslulým urbexerem Unlimited Freedom Ritchie, který se s nadpřirozenem setkal jak jinak, než právě při prozkoumávání opuštěných budov.

DŮM U TŘÍ MRTVÝCH

V rámci svého koníčku, Urban exploring (průzkum opuštěných míst), jsem navštívil mnoho zvláštních, temných i děsivých míst. Ať už opuštěná sanatoria s pohnutou minulostí, místa, která jsou úzce spojena s historií druhé světové války, nebo takový dům U Tří mrtvých... 
Bylo to na podzim roku 2021. Jel jsem navštívit a nafotit opuštěný dům, který se nacházel nedaleko menší vesnice poblíž Kutné Hory. Díky informacím, které jsem si dopředu zjistil, jsem věděl, že jedu na místo dvojité vraždy a zřejmě jedné sebevraždy. Tuto informaci jsem měl z běžně dostupných zdrojů a to Kutnohorského deníku.
24. prosince 2018 byli v tomto domě nalezeni tři mrtví - otec/manžel, manželka/matka a jejich hluchoněmý syn. Matka a syn leželi na posteli vedle sebe, otec na zemi. Mezi ním a postelí byla elektrocentrála, která vyráběla elektřinu, protože rodina byla sociálně slabá a odpojení od elektrického vedení řešili takto. Udusili se zplodinami.
To, že mi mnoho faktů nesedělo a začal jsem se vrtat v historii rodiny a jejich členů mě přesvědčilo o tom, že centrálu zvenčí přenesl do ložnice despotický a násilnický otec/manžel... Neměl jsem se v tom nikdy šťourat a neměl jsem otevírat stará rodinná tajemství...
Už při vstupu do domu jsem cítil něco, co nikdy při mých průzkumech. Neskutečně silnou a negativní energii. Udělal jsem něco, co nikdy předtím - nahlas jsem se omluvil za to, že jsem v domě. Nafotil jsem postel a místnost, kde se našla tři těla a přešel jsem do kuchyně, kde jsem zapálil tři svíčky za mrtvé. Pořídil jsem další fotografie a přemístil se do místnosti, kde bylo mnoho rodinných dokumentů, dopisů a dalších věcí. Díky nim jsem později začal zjišťovat důležité a děsivé informace o tom, co se tu osudnou noc zřejmě stalo.
Nikdy jsem nebyl skeptický k energiím, které vyzařují z lidí, míst, věcí a prostoru. I přes to jsem ale nevěřil tomu, že se někdy setkám s tím, s čím jsem rok musel bojovat.
Nedlouho po návštěvě domu a po mém vrtání se v historii se mi do života připletla stará žena, která rodinu z domu u Tří mrtvých znala. Zaryla se mi pod kůži, začal jsem ji věřit, začal jsem ji oslovovat náhradní maminou, pomáhala mi pátrat po tajemství rodiny z domu, začal jsem se jí svěřovat, se vším, vždy. Rok, jeden celý rok byla v mém životě. A podržte se - nikdy jsem ji neviděl. Byla se mnou a přitom nebyla. Komunikovali jsme jen po internetu. Po roce se díky náhodě přišlo na to, že během komunikace se mnou komunikuje s dalšími, mě blízkými lidmi a přesvědčuje je o tom, jak jsem špatný člověk. Zakázala jim mi to jakkoliv sdělit. Rozjela pavučinu lží.
Souběžně s tímto mi nastoupily ukrutné bolesti zad. Takové bolesti, že jsem skoro přestal chodit a upadal jsem do šílených depresí. Začaly se mi bortit veškeré vztahy - přátelské, milostné a o rodinných nemluvě. Začal jsem ztrácet to nejcennější, co jsem měl.
Rok mého života proběhl jako noční můra a došlo to tak daleko, že jsem chtěl vše dobrovolně skončit. Nebýt tenkrát obrovské náhody, dnes bych nepsal tyto řádky. Jednou večer, kdy jsem se potřeboval zaměřit na něco jiného než na sebe, jsem chtěl pořídit fotografii na podporu organizace Děti úplňku. To, co mi vylezlo z foťáku, mi přinejmenším vyrazilo dech. Na fotografii mi chybí polovina těla, jsou vidět stromy, které jsou přede mnou a logicky být vidět nemají a za zády mám stín, který jasně připomíná zlý obličej. Podotýkám, že ten den nebyla ani mlha, nekouřil jsem a závěrka docvakla a já ještě několik vteřin stal nehnutě, aby se fotografie nerozmazala.
Tohle už mi nedalo spát a já tuto fotografii poslal ženě, o které jsem věděl, že se zabývá temnými energiemi. Její odpověď na mou otázku "Co to sakra je s tou fotkou?", byla jasná. "Pokud ti na fotce chybí část těla, na tom místě se zraníš. A dovolím si říct, že za Tebou někoho vidím". Vzpomínáte? Skoro půl roku jsme kvůli ukrutné bolesti zad nechodil… a ta žena, náhradní mamina, která mi systematicky ničila život...

A jak to má Ritchie s urbexem mimo nadpřirozeno, najdete v jeho knize Urban explorer.