S kým se budeme bát dnes? Dnešní strašidelné zážitky patří naší autorce Lucii Salové.

---

Tak se pohodlně usaďte, dejte si něco dobrého, zapalte si svíčku a pohrožení do podzimní atmosféry si vychutnejte její příběh.

Duchové jako spolubydlící

Letní prázdniny jsem trávila u babičky, ačkoliv spát v pokoji, který dříve obývala má milovaná prababička, nebylo snadné. Čas od času se chodívala podívat, jak se mi daří. Shazovala mi fotografie z police a nahlížela do místnosti. Poté se na nějaký čas odmlčela, jen proto, aby mne navštívila o několik let později. 
Na stěně nám visela rodinná koláž zarámovaných fotografií. Z ničeho nic se rozhoupala ze strany na stranu, aniž by spadla. Večer jsem zjistila, že byl den prababiččiných jmenin. 
V domě, kde jsme bydleli, když byly naše děti malé, také bylo mrtvolné živo. V žertu jsem jednou pronesla, že se ničeho nebojím, v tom se ozvalo tak děsivé bouchání do dřevěného obložení nad našimi hlavami na stěně, že jsme utekli.
Jednou v noci jsme se s partnerem dohadovali, kdo půjde utišit brečící dceru. Několik hracích interaktivních hraček se spustilo ve stejnou chvíli a kvílely, dokud jsme z nich nevyndali baterie. Od té noci jsme se už nikdy nehádali, kdo vstane. 
Přišel čas vyklidit otcův byt. Nebylo snadné tam být a nehodlala jsem tam být sama. Jednoho dne jsme s manželem opět přijeli. V okně se svítilo. Manžel musel zaparkovat, a jelikož hrozilo, že se v bytě nachází někdo cizí, nezbývalo mi nic jiného, než tam pospíchat. Dveře od bytu byly zamčené. Jediné, co jsem našla, bylo rozsvícené kuchyňské světlo. ‚,Tati?‘‘ zašeptala jsem.

A pokud strašidla nejsou to pravé pro vás, zkuste autorčin erotický román Spisovatel.

---

---