Chcete se i dneska bát? Husí kůži i strach vám tentokrát zajistí Zuzana Strachotová - jak příhodné!

Tajemný obrys

Když se řekne strašidelná příhoda, okamžitě se mi vybaví Halloween 2013. Pořádala jsem tehdy párty u nás doma. Bydlela jsem ve staré čtvrti Prahy 4 Krč v prvorepublikovém domě. Pořádný sklep, tři vysoká patra, a navíc prádelna s dřevěnými příkrými schody na půdu. Takže se zrodil nápad pořádné bojovky pro pozvané kamarády.
Celou půdu jsme kartony rozdělili na uličky a segmenty. V řeznictví jsem sehnala hovězí kosti, rozvěsili jsme falešnou pavučinu a připravili hudební podkres ze soundtracku Amnesie a Dooma 3, co hrál ze zamaskovaného repráku. Pak přišlo to hlavní: Téma. 
Připravili jsme osm listů papírů a rozvěsili je po půdě. Některé zprávy byly viditelné, jiné ukryté v zákoutí temných trámů. A nakonec jsme na kartonové zástěny nakreslili jednoduchou postavu. Měla vyzáblé tělo, nepřirozeně dlouhé ruce a nohy. A žádný obličej.
Hra mohla začít.
Co mohu soudit, večer se povedl. Bojovka se líbila a všichni objevili schované papíry. Zábava jela, nějaký ten alkohol taky tekl. Přítel kolegyně z práce se pozvracel, kámoška si dobře zaflirtovala a nic se nerozbilo. Někdy ve dvě se mecheche rozpustilo a my šli spát. Druhý den následoval úklid.
Návrat do osvětlené půdy už nepůsobil tak zlověstně. Sundali jsme kartony, kosti naházeli do koše (na polívku si nikdo netroufl), pavučinu smotali a papíry jeden po druhém posbírali. Jeden z posledních visel na úzkém bočním okně. Pamatuju si to dost živě dodnes. Odlepila jsem lepenku, strhla zbytek papíru a pak ztuhla.
Proti světlu se na okenní tabuli rýsovala humanoidní postava s dlouhými končetinami a žádným obličejem. Slepená z prachu do jasné a výrazné podoby. Včera tam nebyla. S papírem nikdo nehnul. Papír nikdo nepoškodil. Viděli jsme to dva.
Já jsem sice starej paranoidní strašpytel, můj exmanžel ale platil za poměrně odvážného borce. Zdekovali jsme se oba dost rychle. Vlastně jsme jen stihli kusem dřeva seškrábnout ten hnus a zbytek bordelu na půdě zůstal ještě pár týdnů. Pak jsme se tam vrátili. Hodili rychlé oko na to okno a konečně zametli veškerou aktivitu. Třeba si z nás někdo vystřelil, i když teda nevíme jak, my v tom spíš viděli varování, abychom si Slender Mana nebrali jako předmět zábavy.

Chcete od Zuzany Strachotové něco dalšího? Vypůjčený čas je jasná volba!