Dobytí říše Aztéků

Pavel Vodička

Dobytí říše Aztéků
Tažení Hernána Cortése v letech 1519–1521

1. vydání
vazba - vázaná s přebalem
145 x 205 mm, 176 stran včetně map a ilustrací
27. svazek z edice Edice Polozapomenuté války
ISBN / ISSN: 978-80-7425-145-0 EAN: 9788074251450
239 Kč
titul je rozebrán

Dobytí říše Aztéků patří bezesporu k fascinujícím příběhům z historie Nového světa. V době, kdy Španělé přistáli u mexického pobřeží, byla moc Aztéků v zenitu.
Dobyvatelé právem považovali Tenochtitlan za „nejtřpytivější klenot Mexického údolí“; aztécká metropole v mnoha ohledech překonávala naprostou většinu evropských velkoměst. Conquistadory poháněla touha po zlatě, moci a slávě; lákalo je především pohádkové bohatství tajemné říše, o níž kolovaly fantastické pověsti.
Hernán Cortés, jenž stanul v čele výpravy, měl pověst schopného a nesmírně ambiciózního muže. Dobytí aztéckého impéria však vyžadovalo více než jen odvahu, lstivost a bezohlednost.
Hlavní roli sehráli především jeho indiánští spojenci, kteří sledovali své vlastní zájmy. Není divu, že cesta k vítězství byla dlážděna porážkami a neúspěchy. V průběhu Truchlivé noci zahynuly stovky conquistadorů, zatímco zbytek výpravy včetně jejího velitele se zachránil jen díky překotnému útěku z Tenochtitlanu.
Cortés byl nicméně odhodlán uspět za každou cenu. Téměř šest měsíců usilovně shromažďoval vojáky, spojence, vybavení a zásoby k dalšímu tažení.
Poté v naději na pokoření protivníka sestoupil znovu do Mexického údolí. Obléhání aztécké metropole trvalo více než dva měsíce. Nakonec obránci podlehli; „nejtřpytivější klenot Mexického údolí“ zmizel pod nánosem trosek a popela.
Dobytí říše Aztéků bezesporu představovalo významný milník ve španělské koloniální expanzi, která položila základy moci Španělů ve střední Americe na příštích 300 let.


Ukázka z knihy:

Cortésova odveta

Vítězství nad conquistadory přijal Cuitlahuac se smíšenými pocity. Bezpochyby jej těšilo, že moc nad impériem, kterou dočasně uzurpovali Španělé, se opět vrátila do rukou Aztéků. Jeho válečníci porazili a vyhnali vetřelce, kteří pošpinili božský majestát tlatoaniho, a zažehnali tak nebezpečí, jež ohrožovalo říši. Doufal, že cizinci opustí Mexiko a nevrátí se už zpět. Cuitlahuaca ale čekal obtížný úkol. Španělský vpád narušil spojenecké svazky mezi Tenochtitlanem a ostatními městy. V prvé řadě musel obnovit vlastní autoritu a přimět vazaly k poslušnosti, aby tak upevnil svou moc nad impériem.
Na druhé straně Cortés pohlížel na budoucnost s obavami, neboť porážka ohrozila alianci s Tlaxcalou. „Ta myšlenka a podezření,“ přiznal ve svých Dopisech, „nás skličovaly stejně jako předtím boj s Cúlujskými [Aztéky].“ Neodvážil se riskovat hněv spojenců, a proto zakázal vojákům, aby prováděli jakékoli násilné rekvizice, přestože trpěli nedostatkem zásob a jiného vybavení. Jednalo se nezbytný a zároveň prozíravý krok. Když Španělé vstoupili na území Tlaxcaly, jejich první zastávkou byl Huei-Otlipan, jehož obyvatelé je přátelsky přijali.
Krátce poté, co zbytky Cortésových oddílů vstoupily do Huei-Otlipanu, zasedli vládcové tlaxcaltécké konfederace, aby zvážili, zda setrvat v alianci s conquistadory. Vrchní velitel Xicotencatl mladší, jenž choval vůči cizincům značnou averzi, naléhal, aby Tlaxcala skoncovala s podporou Španělů; nedávná tragédie v Tenochtitlanu dodala jeho argumentům značnou přesvědčivost. Jiní naopak zdůrazňovali nezbytnost Cortésovy pomoci v boji proti Aztékům. Skutečnost, že konfederace se obávala dalších útoků ze strany Cuitlahuacova impéria, nakonec přiměla její vládce, aby zachovali alianci s conquistadory. Do Huei-Otlipanu vyslali poselstvo, které mělo ujistit Cortése, že španělsko-tlaxcaltécká aliance trvá i nadále.
Španělé mohli bez obav pokračovat v cestě do Tlaxcaly, kam dorazili 11. července 1520. Mužstvo potřebovalo nutně čas k oddechu a zotavení; zranění utrpěl téměř každý voják. Cortésovi ochrnuly dva prsty na levé ruce. Kromě toho byl dvakrát zraněn na hlavě. Odpočinek a léčba nemocných trvala přibližně tři týdny. Ačkoli Tlaxcala představovala pro Španěly bezpečnou základnu, Cortésův neklid sílil úměrně s počtem nepříznivých zpráv, které přicházely ze všech stran.
V době, kdy jeho muži sváděli marný boj v ulicích aztécké metropole, vyrazil z Vera Cruzu oddíl o síle přibližně 50 mužů. V Tlaxcale conquistadoři doplnili zásoby a poté se vydali na pomoc svým druhům v Tenochtitlanu. Do cíle však nikdy nedorazili. U Zoltepecu se střetli s válečníky vyslanými z Tetzcoca. Boj skončil pro Španěly katastrofou. Většina z nich byla na místě pobita, přeživší odvlečeni do hlavního města k obětování. Zbraně, výstroj a kůže z mrtvých těl si Aztékové ponechali jako trofeje. Navíc se zmocnili veškerého zlata, které výprava převážela do Tenochtitlanu. V okolí města Tepeyacacu zahynulo při srážkách s domorodci dalších dvanáct Španělů. Zprávy o jednotlivcích, kteří padli do rukou nepřátel, přicházely prakticky bez ustání.
Problém, jenž působil Cortésovi nesmírné starosti, představoval úpadek morálky. Muži, kteří dříve sloužili pod Narváezem, požadovali co nejrychlejší ústup do Vera Cruzu, což bylo za daných okolností nepřijatelné. Odchod z Tlaxcaly by znamenal ztrátu všech dosavadních zisků, nehledě na to, že Cortés nemohl riskovat návrat na Kubu. Musel pokračovat ve svém tažení, dobýt Tenochtitlan a nastolit španělskou nadvládu ve středním Mexiku. Naplnit Cortésův ambiciózní plán ovšem nebylo možné bez podpory Tlaxcaltéků. Vládcové Tlaxcaly požadovali za pomoc v boji proti Aztékům nemalou odměnu. Nárokovali si právo vybírat tribut v Cholollanu, Huexotzincu a Tepeyacacu, trvali na vybudování vlastní pevnosti v Tenochtitlanu, očekávali nemalý podíl z kořisti na dalším tažení a v neposlední řadě žádali osvobození od dávek, které měli odvádět Španělům. Jak vidno, znali svou cenu.
Cortés podřídil veškeré kroky jedinému cíli – dobýt Tenochtitlan. Nejprve ale musel napravit svou pověst, která značně utrpěla po katastrofální porážce v ulicích aztécké metropole. Snaha získat opět důvěru spojenců ho vedla k rozhodnutí podniknout výpravu proti Tepeyacacu, jenž patřil k aztéckým vazalům. 1. srpna 1520 vyrazil v čele 420 pěšáků, 17 jezdců, 6 kušiníků a 2000 Tlaxcaltéků. Španělé zvolili příhodný čas k útoku, neboť vzhledem k probíhající sklizni byli obránci města oslabeni. Výzvu ke kapitulaci domorodci nicméně odmítli a odhodlaně se postavili útočníkům na odpor. Tím, že čelili útoku conquistadorů na otevřené pláni před městskými hradbami, se však dopustili taktické chyby. Zatímco soustředili veškerou pozornost na boj se španělskou pěchotou, Cortésova jízda zaútočila na nepřátelská křídla, což přimělo většinu obránců k útěku. Vládcům Tepeyacacu poté nezbývala jiná možnost, než přislíbit poslušnost Španělům.

Tentokrát však Cortés neprojevil obvyklou shovívavost k přemoženým. Obyvatele města prohlásil za otroky, nechal jim vypálit znamení žhavým železem a pak je rozdělil mezi své vojáky a spojence. Taková odplata měla zastrašit všechny, kteří by se chtěli protivit španělské moci. V průběhu dalších týdnů dokázal zpacifikovat celou oblast. Tažení vyvrcholilo založením města La Villa de Segura de la Frontera, jež sloužilo jako vojenská základna, čímž se mu podařilo zabezpečit cestu mezi Tlaxcalou a Vera Cruzem. Poslední úspěchy conquistadorů ovšem nemohly zastřít skutečnost, že se jim nedostává sil k přímé konfrontaci s Aztéky. Z toho důvodu vedli zápas s Cuitlahuacovými vazaly, kteří představovali relativně menší hrozbu. Vítězství mělo také přesvědčit Tlaxcaltéky, aby poskytli Cortésovi posily a zajistili dostatečný přísun zásob na další výpravu proti Tenochtitlanu.

  •  autor/ka obálky : Karel Kárász

V NAKLADATELSTVÍ BRZY VYJDE

ANEB NA CO SE TĚŠÍME

Copyright © 2002 - 2024 , Nakladatelství Epocha s.r.o.