Po islámské revoluci v Íránu v roce 1979, kdy se k moci dostal šíitský duchovní Chomejní, využil irácký diktátor Saddám Husajn celkové oslabení Íránu a rozhodl se pro invazi. Cílem Bagdádu bylo získat na ropu bohatou provincii Chúzestán a politicky sporná území kolem Šatt al-Arab. Kniha Ivana Brože zachycuje hlavní momenty historického pozadí konfliktu a jeho příčiny, průběh bojových operací, včetně jejich zvláštností, jakými byly například vlny sebevražedných útoků íránských bojovníků i navzájem k sobě připoutaných dětí nebo nasazení chemických zbraní či použití raket k ostřelování měst.
Pozornost autor věnuje také roli velmocí, které podporovaly obě válčící strany (Irák podporovaly např. SSSR, Francie, Čína, Brazílie, Egypt, Československo a tajně i některé firmy z USA – Írán dostával pomoc ze Sýrie, Libye, KLDR, ale i z Číny a nepřímo i z USA prostřednictvím Izraele), tajné diplomacii (například osobní jednání Reaganova emisara Rumsfelda s Husajnem v době, kdy už bylo známo, že Irák použil chemické zbraně i proti vlastnímu obyvatelstvu), zabývá se účastí Československa i snahami o diplomatické urovnání.
Dnes se ukazuje, že Irácko-íránská válka, která přinesla oběma stranám obrovské lidské ztráty (1,5 milionu v Íránu a 1 milion v Iráku), vůbec nic nevyřešila a naopak, že chronicky napjatou situaci na Středním východě ještě více zkomplikovala.